Indoevropské jazyky jsou všechny na jedno kopyto. Proto považuji za výborný nápad seznámit studenty s jazykem neindoevropským. Pro mladší žáky je určitě ideální ukázat jazyk na příkladu jedné věty. Oceňuji, že autor zvolil větu opravdu vydatnou – co všechno na ní dokázal předvést. Zajímavější, byť ne tak vydatná, by byla možná nějaká anekdota (Anachnu kulanu betachat, amar ha-rav-chovel ve onija ftala. – pro děti možná ne zcela vhodná).

Pro starší a ve studiu jazyků zběhlejší žáky (99 let) bych pro začátek možná volil třeba příklady shody a odlišnosti semitské gramatiky ve srovnání s gramatikami indoevropských jazyků (ruština – vynechávání slovesa „je“ a používání slovesa „jesť“ / hebrejsky „ješ“, náhrada slovesa „mít“ vazbou „u menjá, u těbjá“, bulharština – přivlastňovací přípony, předložky ve funkci pádů, podobně v angličtině atd.) Oblíbená mezi učiteli a studenty hebrejštiny je také hříčka s překládáním hebrejských slov do angličtiny: ani – me / mí – who / hú – he / hí – she.

Pokud začínáme s výukou semitského jazyka trochu více ze široka, můžeme žáky motivovat semitskými slovy, která běžně používáme: alkohol, trafika (z arabštiny), kotě (rus. kot, fr. chat, angl. cat – převzato z féničtiny, hebrejsky: katul), určitý člen „el“ v románských jazycích, místní jména – např. Labe (srov. Labe / Albis s Libanon / Albion), Bohemia, osobní jména Tamara, Rebeka, Michael, Johan, Gabriela (agbar alláh), obecná jména převzatá z hebrejštiny přes jiddiš: kolečko – Gohle – agala, melouch – melacha, šmíra – semira (srv. s Semiramis), šmírák – šómer, dělat schoře – séchore, mešuge, z liturgie: hosana, haleluja, amen; podobnost českých slov hora a vejce s hebrejskými také možná není náhodná. Pojmenování řeckých písmen alfa-beta-gama-delta je převzato ze semitských alef-bet-gimel-dalet (od Féničanů). Gymnazisté dokážou přeložit nápis nad vchodem na hřbitov (Praha nad Hagiborem, klíč: je tam dvakrát slovo „afar“). Starší studenti by na úvod možná ocenili pro semity typický dvojsmysl: amar naval belibó ejn elohim.