Děkuji za oba komentáře - těší mě, že mám zpětnou vazbu, od které se můžu příště odrazit zase kousek dál. Svou reakci bych mohla shrnout do jedné věty: máte pravdu, jak s přiřazováním názvů, tak se soudy a závěry o autorovi. To by ale asi nic podnětného nepřineslo.
Začnu od autora - když jsem četla komentář Ondřeje Hausenblase, divila jsem se sama sobě, co že jsem to v PL použila,že "to ví přece každý, že se nemůže ztotožňovat či zaměňovat autor a lyrický subjekt". Protože to bylo už dávno, musela jsem si to připomenout a přesvědčit se na vlastní oči, že jsem opravdu takovou formulaci použila. Nu, použila. Vymlouvat se nemám na co, sama nevím, proč to vzniklo, raději si z toho vezmu ponaučení a dám si příště větší pozor.
K přiřazování názvů: v zadání pro děti je schválně POKUS se přiřadit, chybí už to, co jsem dodávala ústně a o čem jsme pak mluvili (nebo měli mluvit) - v prvé řadě to, že není nutné se přesně trefit, protože u některých básní to poznají velmi lehce, stačí pozorně číst, u některých budou muset odhadovat a asi bude více možností. Bavili jsme se pak o tom, čím jsme se řídili (název se objevuje doslova v básni) nebo co nás naopak mohlo mást či co nám chybělo k tomu, abychom název mohli přiřadit správně. K této činnosti je určitě třeba diskuze, dovysvětlení. V ideálním případě bychom měli dojít k tomu, že (jak už jsem uvedla výše) někdy "stačí" jen pozorně číst, někdy ale potřebujeme více - celou báseň. Nebo dokonce celou sbírku, třeba z knihovny, abychom si našli, jak se ta báseň vlastně jmenuje (jak to jako ta učitelka ví? Vždyť se to může klidně jmenovat i tak a tak... Ano,může, proč myslíš? Dokaž to na konkrétní části textu... atd.)
Obsáhlejší instrukce dostali žáci před úkolem, v PL uvedené nejsou z jednoduchého důvodu: nechtěla jsem vyřadit žádnou z ukázek a na delší zadání nebylo místo, aby se vše vešlo na jeden list, proto jsem výše uvedené shrnula slovem POKUS.
Uvítám jakékoli další reakce, kdybyste, milí pánové, měli chvilku času a trošku chuti podívat se i na mé jiné příspěvky (konkrétně Milan Kundera: Falešný autostop a Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou) a podobně je okomentovat, budu moc ráda. Chybí mi takové podnětné sdílení, mám sice reakce žáků, které jsou také důležité, ale velmi bych ocenila pohled někoho "z vlatních řad".
