Vážená paní autorko a vážení recenzenti, během prázdnin jsem se na Vás obrátil a zřejmě jste nebyli k zastižení.Znovu Vás tedy vyzývám:
Doložte, prosím, existenci sloučenin, jejichž názvy nebo vzorce materiál uvádí, odkazem na některou uznávanou VŠ učebnici. Po opětovném přečtení materiálu pochybuji již o existenci celkem 4 látek. Nemáte právo učit žáky vzorce neexistujících látek!
Vážený pane Melichare, existenci dusitanu fosforečného Vám nedoložím, neboť jsem žádný odkaz nenašla. Přesto si myslím, že tento fakt nijak výrazně nesnižuje použitelnost mého materiálu. V anotaci uvádím, že chci žáky naučit principy tvorby názvů a vzorců. V době, kdy studentům čím dál tím víc činí potíže pamatovat si vzorec kyseliny sírové nebo oxidu uhličitého, většinou při procvičování příliš neřeším, zda daná sloučenina existuje nebo ne. Ikdyž se snažím používat ty existující, právě téma SOLI je pro žáky obtížnější a vyžaduje procvičení na více příkladech, pak se může stát, že "sáhnu" po nereálné sloučenině (žáky však zpravidla na to upozorňuji).
Vážená paní kolegyně, děkuji za laskavou odpověď. Váš přístup (a přístup recenze) zajímavě dokumentuje dnešní realitu ve výuce chemie. Učit názvosloví solí má smysl tehdy, když tím zároveň pomáháme vytvořit pojem soli - učíme žáky, jaké látky řadíme v chemii mezi soli. Vy místo porozumění přinášíte žákům zmatek. Některé z Vašich příkladů odporují i definici solí, kterou začíná Váš DUM. Paradoxně čím lépe si Vaši žáci pak zapamatují cvičné příklady, tím méně chápou chemii (= nepoznají sůl). Problém není tedy úplně v tom, že konkrétní látka reálně neexistuje, ale zásadně vadí to, když je zcela nepravděpodobná - její existence je v rozporu s pravidly. Zdá se mi, že nechápete, co se mi nelíbí zrovna na dusitanu fosforečném - Vám zřejmě připadne celkem přijatelný a recenzi také.
Váš komentář
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
