Dobrý den, podobně jako pan Melichar se přikláním k názoru, že není šťastné trhat tímto způsobem chemické vzorce na poloviny. Symboly jako (HCO3-)2 jsou z odborného hlediska naprosto nesmyslné, z didaktického „přínosné“ pouze v tom, že si chybný způsob symboliky žáci zafixují a na střední škole se to jen těžko odbourává. Pro ZŠ bych doporučovala omezit se jen na nejběžnější soli, fosforitany i boritany považujme za rozšiřující učivo. Méně je někdy více; zkušenosti ze čtyřletého gymnázia ukazují, že pro mnohé studenty představují i dusičnany a uhličitany problém. Dovoluji si v této souvislosti ještě upozornit na kyselinu boritou, která sice obsahuje tři vázané vodíkové atomy, ale odštěpitelný je pouze jeden (tj. boritan trisodný i hydrogenboritan sodný jsou další z řady virtuálních sloučenin).

Děkuji za podporu! Podobně na věc pohlížím i já (včetně doporučení omezit náročnost požadavků a omezit se na reálně ex.látky). Vnímám zde ovšem snahu situaci s označením nábojů iontů nějak řešit, ale zejména případ dvou kationtů sodíku jako (Na+)2 dopadne opravdu hrozně. Řešení má sice logiku v tom, že nejde o 2 sodíky se společným nábojem +, ale tak se to prostě v chemii nepíše. Jde taky o to, že příp. může učitel ve třídě řící žákům třeba: „takhle se to sice v pravé chemie nepíše, ale napoprvé vám to zkusím přiblížit“. Je to rozhodnutí učitele pro jeho třídu a pak to musí zvládnout upřesnit. Ale nemělo by se to přehánět a nejde to pak nabízet jako vzorový výukový materiál pro všechny školy.

Šlo by všude nahradit označení nábojů iontů označením oxidačními čísly, která jde připisovat k běžně psaným vzorcům. Pokud zůstane v komentáři řeč o iontech, tak to nebude přesně sedět, ale přece jen by se řešil největší problém.