Jedná se o pracovní list, který procvičuje znalosti z oblasti literatury středověku. Úkolem je odpovědět na jedinou otázku, jejíž znění ovšem žák zjistí až po té, co odpoví na dostatečné množství otázek s možnostmi. Otázky se zaměřují na nejvýznamější díla, spisovatele, ale také na základní poznatky o náboženstvích.
Proč jsou všechny otázky zaměřeny pouze na vědomosti? To chceme mít z absolventů gymnázia chodící encyklopedie? Podle mě mají na víc! Umožnil bych jim více přemýšlet a nejen papouškovat fakta...
Možná autorovi křivdím, ale podle tohoto materiálu se domnívám, že svým žákům do světa starověké literatury ani nedovolí nahlédnout (vycházím z obsahu kolonky Očekávaný výstup). Jistě si dal mnoho práce se sestavením onoho kvízu, ale nebylo by lepší promyslet několik příkladů, jež např. ukáží, jak jiné je dejme tomu orientální myšlení ve vztahu k evropskému? Jak nás omezuje převod do češtiny? Proč je formálně i věcně chybné mluvit např.o "buddhismu", nemluvě o nonsensu označovat jej jako "náboženství"? Jak je vůbec ošidné užívat formule *ismus, jsme-li v těchto vodách? Ukázat žákům originální text nějaké kratší básně Li-Po a probrat techniku překladu (internet poskytne mnoho podkladů s anglickým pozadím)? Zadat domácí četbu dobrého převodu Eposu o Gilgamešovi a hledat v něm poté onoho "otce příběhů", t.j. ujasnit si, jaké základní fabule v něm najdeme ve vztahu k pozdější (evropské) epické tradici? Podívat se v něm na povahu "města" a porovnat ji s viděním "města" v 1. knize Mojžíšově (přiznám se, že bych i trval na rozlišování, a nikoli slučování pojmů 1.kniha Mojžíšova a Genesis; i k tomu je okénko do starověku dobré - učit se úctě k věci zvané tradice).
Zkrátka jsem chtěl těmito nesoustavnými poznámkami říci, že literatura starověku (pozor na chybu v čl. Anotace) je příliš vzácná na to, abychom s ní plýtvali toliko na paměťový trénink; k tomu jsou mnohem lepší vyňatá slova.
Váš komentář
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
