Tento DUM je velmi povedený, protože se jasně, stručně a přitom výstižně vyjadřuje ke klasifikaci evropských jazyků. Žáci na základě jednoduchého pozdravu poměrně snadno identifikují příbuzné jazyky, tj. jejich příslušnost ke germánské, slovanské či románské jazykové větvi. Tímto se dostávám ke svému doporučení autorovi – z hlediska tzv. genealogické klasifikace jazyků mluvíme o indoevropské jazykové rodině, kam patří drtivá většina evropských jazyků, ale i některé asijské jazyky. V rámci této jazykové rodiny rozeznáváme několik (cca 11) jazykových větví, mezi něž náleží i ty tři, autorem příspěvku zmiňované. Dále se mi zdá vhodné uvést u těch čtyř jazyků, uvedených na konci materiálu, do jaké jazykové rodiny (větve) patří, aby si žáci uvědomili, že třeba finština a maďarština, přestože jejich uživatelé žijí v Evropě, náleží k ugrofinským jazykům, které řadíme k uralské jazykové rodině, a nikoliv k indoevropské. Mé „přípodotky“ však nic nemění na tom, že tento DUM považuji za velmi zdařilý. Aleš Franc

Spíše komentář komentáře. Myslím, že vzhledem k tomu, které věkové skupině je materiál určen, by nebylo vhodné přidávat podrobnější vysvětlení o jazykové rodině a dalších jazykových větvích. Předpokládám, že přesná znalost a pojem o rozdělení a existenci jazykových větví je utajena i velké většině nás učitelů I. st. ZŠ – přiznávám ke své hanbě. Z mé zkušenosti si myslím, že by rozšíření žáky mátlo a toto zjednodušené rozdělení mi připadá dostačující, i když odborně neúplné.

Paní kolegyně Magerová, určitě máte pravdu v tom, že není třeba, zvláště při pomyšlení na věk žáků, kterým je materiál určen, jít do zbytečných detailů, a nedej Bože, to ještě po žácích vyžadovat při zkoušení. O další navyšování již takhle zbytnělé faktografie mi opravdu nejde a v souvislosti s tím jsem se ve svém prvotním komentáři vyjádřil poněkud neobratně, za což se dodatečně omlouvám. Mně šlo spíše o zdůraznění rozdílů v typologii jazyků užívaných příslušníky evropských států bezprostředně spolu sousedících. Prakticky to značí např. to, že sousedním Slovákům či Polákům jakožto uživatelům slovanských jazyků leccos rozumíme, kdežto skoro sousedům Maďarům nerozumíme takřka ani slovo. Tolik má vysvětlující poznámka.