Jak jednoduché a užitečné, díky.

Díky za psací písmo. Toho není nikdy dost :-)

Moc si cením toho, když se dětem dávají celé věty a když ty věty taky dávají smysl – a tohle všecko co je v tom pracovním listu, mohou děti ve třídě v hodině rovnou taky udělat! Nevyznám se v elementárním psaní a čtení dost na to, abych uměl něco z toho komentovat, ale napadlo mě, že děti potřebují pro své čtení a čtenářství ještě víc: aby nejen věty, ale celá stránka dávala smysl, co nejdříve to jde. Tedy i ve chvíli,kdy ji ještě ani celou nepřečtou! Totiž aby si zvykaly, že slova, věty, text se čtou proto, že se něco úplně dozvíme, nebo se potěšíme, a že to chvíli trvá, musíme se chvíli snažit. Tak to bylo, dokud číst neuměly – nikdo jim nepředčítal věty, natož slova, která nebyla v situaci, v kontextu. To by mrňata utekla si hrát s kostkami. Ale bylo třeba chvíli vydržet poslouchat. A ani člověk, který číst umí dobře, nečte jen slovo, jen větu – i nápis na obchodě je v kontextu: „Biopotraviny“ znamená „tady si je můžu koupit!“ a opravdu tam můžu jít. Jen v době, kdy je čtení nejtěžší – když se učíme písmenka, slova, věty, se náhle vyskytují věty, které skoro smysl nedávají – je dobře, že pracovní list pana kolegy Vlka neobsahuje žádnou Emu s masem (to on dobře ví proč). Ale nešel by z celého listu udělat malý příběh, nebo situace někde na hřišti, v lese atp.? Chytneme se všichni za ruce. Mašinka táhne vozy. Společně zahoukáme jako vlak. Jedeme vlakem na výlet. Jedeme kolem třídy. Pustíme se a běžíme do lesa. Jdeme lesem a sbíráme houby. Podívej, mám tolik malých hříbků! Mícháme v hrnci houbovou polívku. Zamáváme krásnou větví na vlak. Chytneme se a jedeme zpátky domů. Já nevím: šlo by to? Aby děti neztratily z obzoru, že na stránce je celý příběh, nejen instrukce a úkony cvičné. Děti, které později nečtou, nemají rády čtení a neprokoušou se knížkou, totiž nejsou navyklé, že úsilí o čtení přinese milé plody: zážitek z příběhu, ze společného popovídání o zážitku, a z tvorby vlastních příběhů. Ono se to v třetí až páté třídě těžko napravuje, a v šesté až deváté se to skoro už dohnat nedá. Dá se učitelům – a dětem – ve vyšších ročnících pomoci už v první třídě?