Vypařování a kondenzace

Tento pokus funguje jako „tepelný rentgen“. Zatímco pouhým okem vidíme jen papír a vodu, materiál nám dává speciální brýle (termokameru), které odhalují, že se pod papírem odehrává neviditelný souboj energií – voda při svém odchodu do vzduchu krade teplo, zatímco pára ho při návratu na papír vrací zpět. Žák tak přestává o energii jen slyšet, ale začíná ji vidět v přímém přenosu. Žák je postaven do role badatele, který na základě vizuálního rozporu (proč je papír studenější než voda pod ním?) musí samostatně formulovat hypotézu a ověřit ji. Žák interpretuje barvy na termogramu (data) a musí vysvětlit, proč papír nad kelímkem s teplou vodou nejprve „zmodrá“ (ochladí se vypařováním vody z papíru) a následně „zčervená“ (ohřeje se kondenzací páry). Žák neřeší jen barvy, ale podstatu energetické výměny, tím dochází k rozvoji Klíčové kompetence k řešení problému. Termokamera je klíčovým vědeckým nástrojem, který žákovi umožňuje modelovat a vizualizovat abstrakci (teplo). Žák se učí pracovat s digitálním obrazem jako se zdrojem měřitelných dat o teplotě a tím rozvíjí Digitální kompetenci. Učitel místo definování „vypařování odebírá teplo“ položí na kelímek papír a ukáže termogram. Klade otázku: „Co se děje s papírem a proč?“ Pokud žák chybně interpretuje ochlazení papíru jako „tah studeného vzduchu“, učitel mu neřekne, že se plete, ale navrhne doplňující pokus (např. suchý papír vs. mokrý papír), aby žák na chybu přišel sám.

Učitel sleduje pokrok žáků a poskytuje jim formativní zpětnou vazbu ve formě návodných otázek, které je směřují k pochopení souvislosti mezi změnou skupenství a energií.

Zatímco žák rozvíjí své badatelské dovednosti a digitální gramotnost prostřednictvím interpretace termovizních dat, učitel využívá strategii řízeného objevování, čímž naplňuje cíle moderního vzdělávání orientovaného na kompetence.