V říši humoru aneb Jak číst s žáky poezii

V první kapitole metodiky „V říši poezie“ se žáci seznamují s básněmi, jejichž cílem je především hra a zábava. Každá lekce nabízí inspiraci, ze které si vyučující může vybrat aktivity vhodné právě pro své žáky. V řadě z nich se využívají prvky, které mají za úkol žáky aktivizovat, např. křížovky, Vennův diagram, hry se slovy, kresby apod. Metodika ukazuje, jak je možné zadávat práci tak, abychom jako učitelé nekladli jen složité otázky po smyslu textu, ale spíš pojmenovávali vlastní pocity, od nichž se můžeme odrazit k odhalení toho, v čem jsou pro nás hravé básně obohacující. Lze také lépe vyložit některé termíny, které bývají pro žáky tohoto věku příliš abstraktní.

Hru se slovy a strukturou věty nejlépe naplňují limeriky, „Holá pohádka“ Petra Nikla a báseň D. Fischerové. Ačkoli v některých z dalších básní zazní i stopy melancholie (J. Skácel) nebo kritiky (epigramy), je na učiteli, zda si těchto momentů bude se žáky všímat. Básně jsou převážně určeny pro nižší ročníky druhého stupně, epigramy je pak vhodnější zařadit do osmé nebo deváté třídy.

V aktivitách po čtení získávají žáci prostor pro vlastní tvůrčí psaní, což napomáhá vnímání poezie jako způsobu sebevyjádření a rozvíjí se tak Klíčová kompetence kulturní – využívá různé formy umění a kultury k vyjádření složitějších myšlenek a emocí a ke zpracování aktuálních témat, samostatně i ve skupinové spolupráci; rozpoznává estetickou a obsahovou hodnotu uměleckých děl a kulturních projevů, oceňuje jejich význam jako prostředků komunikace a sdílí své názory s ostatními.