Škola za druhé světové války

Lekce patří k materiálům, které umožňují žákům porozumět fungování ideologie prostřednictvím prostředí, které sami dobře znají. Téma školy žákům přirozeně otevírá možnost srovnání s vlastní zkušeností a zprostředkovává, jak se politické poměry promítaly do každodennosti dětí v době protektorátu.

Silnou stránkou lekce je originální kombinace slovní úlohy z matematiky a úryvku z učebnice dějepisu, které společně ukazují, že nacistická propaganda prostupovala i zdánlivě neutrální učivo. Žáci tak objevují, že ideologické sdělení se může skrývat i tam, kde by ho nečekali. Lekce podporuje badatelský přístup a rozvíjí schopnost odhalovat skryté významy a klíčové detaily, čímž přispívá k rozvoji historického myšlení (zejména v oblasti trvání a změny) i kritického čtení. Oceňovat lze také přehlednou strukturu metodiky, třífázový průběh hodiny a konkrétní příklady odpovědí, které učiteli poskytují jistotu při vedení reflexe.

Na druhé straně je však lekce vyloženě textová – stojí výhradně na čtení, porovnávání a interpretaci dvou psaných pramenů. To může být pro žáky úmorné, málo atraktivní a hůře udržitelné po celou vyučovací hodinu. Vzhledem k tomu, že téma samo nabízí silný vizuální a emoční potenciál (školní prostředí, učebnice, fotografie, atmosféra třídy), by bylo vhodné doplnit alespoň obrazový nebo audiovizuální prvek, který by výuku oživil a snížil kognitivní zátěž.

Za slabší místo lze rovněž považovat závěrečný úkol, který vyzývá žáky k souvislé odpovědi na otázku „Co se žáci učili v protektorátní škole?“ bez jasně vymezených kritérií či vodítek. Takto formulované zadání může vést spíše k dojmologii či shrnutí faktů než k interpretaci a obtížně se hodnotí. Chybí rámec, který by žáky vedl k propojení konkrétních zjištění z pramenů s celkovým zobecněním – například výzva, aby pojmenovali způsoby, jak se ideologie promítala do výuky, a uvedli dva konkrétní příklady.